Diabetes mellitus (DM) neboli cukrovka je jednou z nejčastějších endokrinopatií vyskytujících se nejen u lidí, ale i u domácích zvířat, při které je narušen tělesný metabolismus glukózy.
Glukóza je zdrojem energie pro správné fungování všech lidských i zvířecích buněk. Její vstup z krve do buněk řídí hormon inzulín produkovaný slinivkou břišní. Při cukrovce však slinivka nedokáže tento hormon v potřebném množství produkovat (cukrovka 1. typu, T1DM) nebo jsou vůči němu tělesné buňky rezistentní (cukrovka 2. typu, T2DM). Glukóza se tak hromadí v krvi a nedostává se do cílových orgánů, hlavně jater, tukových tkání, nebo svalů k dalšímu zpracování. Při T1DM postupně zanikají beta-buňky pankreatu, ve kterých se inzulin tvoří. Jedná se nejčastěji o autoimunitní proces, kdy vlastní imunitní systém beta-buňky poškozuje a nakonec zničí.
Cukrovka postihuje až 1 % koček v zájmovém chovu. Na rozdíl od psů, kočky častěji trpí T2DM (až v 90 % případů). Rizikovými faktory pro rozvoj cukrovky u koček jsou vyšší věk, samčí pohlaví, barmské plemeno, obezita, léčba glukokortikoidy a přítomnost inzulínové rezistence. U obézních koček je až čtyřikrát vyšší pravděpodobnost vzniku cukrovky než u koček s ideální váhou. Proto nejdůležitější věcí, kterou může majitel pro snížení rizika vzniku cukrovky u svého zvířete udělat, je udržet jeho zdravou váhu a podporovat fyzickou aktivitu.
U koček se cukrovka projevuje polyurií/polydipsií, polyfágií, hubnutím, a to i při zachovalém apetitu. Dlouhodobá chronická hyperglykémie může vést k dalším, s cukrovkou souvisejícím komplikacím, způsobit poškození, dysfunkci a selhání různých orgánů.
Ve vzácných případech nekontrolované cukrovky může u koček dojít k poškození nervů zadních končetin, což má za následek jejich „plantigrádní“ (prošláplý) postoj.
Správná diagnostika cukrovky u kočky je poněkud komplikovaná. Vzhledem k častému výskytu tzv. stresové hyperglykémie v důsledku strachu zvířete při vyšetření je doporučováno jej opakovat. Pro stanovení diagnózy je důležitým objektivním parametrem hladina fruktosaminu, udávající průměrnou koncentraci glukózy v krvi kočky za poslední dva týdny, tudíž tato hodnota by neměla být ovlivněna stresovou hyperglykémií.
Současná terapie cukrovky u koček zahrnuje zpravidla každodenní injekční podávání inzulínu a striktní dietární opatření. Pravidelný monitoring pomáhá určit ideální individuální dávku inzulínu a také vyhnout se komplikacím jako je hypoglykémie, nekontrolovaný diabetes nebo diabetická ketoacidóza. Inzulínová terapie však může léčit pouze příznaky, nikoli oddálit progresivní selhávání beta buněk pankreatu nebo zcela zabránit vzniku diabetických komplikací.
V poslední době vědci zkoumají možnost léčby cukrovky pomocí mezenchymálních kmenových buněk (MSC). MSC lze izolovat z různých tkání, např. z kostní dřeně, tukové tkáně, pupečníku, plodové vody a dalších. Díky regeneračním, imunomodulačním, parakrinním a transdiferenciačním účinkům přináší transplantace tohoto typu kmenových buněk velmi slibné výsledky.
Studie Taguchi et al. (2022) popsala úspěšnou transdiferenciaci stromálních buněk z tukové tkáně koček do funkčních buněk produkujících inzulín. Jde o převratný krok na poli vývoje životaschopných implantabilních organoidů, které mohou perspektivně umožnit plnou obnovu tělesného metabolismu glukózy nejen u koček.

Autor: MVDr. Mária Vinczeová
9.1.2023

Zdroj:
• Bruyette D. (2022). Diabetes mellitus in dogs and cats. Anivive Lifesciences, Inc. https://www.msdvetmanual.com/endocrine-system/the-pancreas/diabetes-mellitus-in-dogs-and-cats
• Taguchi T., Duan W., Wolfson W., Duhon B., Halphen E.G., Lopez M.J. (2022). Feline adipose derived multipotent stromal cell transdifferentiation into functional insulin producing cell clusters. In: Frontiers in Bioengineering and Biotechnology (Vol. 10). Frontiers Media SA. https://doi.org/10.3389/fbioe.2022.904519