Degenerativní lumbosakrální stenóza (DLSS) psů je syndrom projevující se bolestí kaudální části zad, jež může být doprovázen různým stupněm neurologických dysfunkcí. Je to častá příčina tzv. syndromu cauda equina. DLSS se projevuje převážně u starších středně velkých a velkých zvířat, častěji u německých ovčáků a pracovně využívaných psů. Jako příčina se předpokládá degenerace meziobratlové ploténky L7-S1, doprovázená zúžením páteřního kanálu a meziobratlového otvoru, což vede ke kompresi nervových kořenů. Dochází ke ztrátě normálních biomechanických vlastností ploténky (ztráta elasticity, snížená hydratace), což má za následek její snadnější protruzi vedoucí k útlaku regionálních nervů.

Nynější přístup k léčbě zahrnuje buď farmakologickou terapii (aplikace steroidů, NSAID) nebo chirurgické řešení, jehož cílem je dekomprese cauda equina a stabilizace lumbosakrálního spojení. Nově zkoumanou možností léčby je aplikace mezenchymálních kmenových buněk (MSC). Účinek MSC je možný díky jejich schopnosti diferenciace, trofickému efektu, tlumení zánětu a apoptózy, prevenci fibrózy, stimulaci endogenních reparativních mechanismů, podpoře neovaskularizace a díky schopnosti MSC migrovat do místa poškození.

Pozitivní efekt MSC byl prokázán ve studiích na laboratorních zvířatech, aplikace MSC přímo do meziobratlové ploténky psů se spontánně vzniklou DLSS však nevedla k žádné pozorované změně.

V jiné případové studii byla zkoumána méně invazivní strategie aplikace autologních MSC odebraných z tukové tkáně do okolí meziobratlového otvoru feny ve věku 12 let. V anamnéze bylo uvedeno několik měsíců obtížné chůze s pokrčenými koleny, snížená aktivita, nechuť se pohybovat ze schodů a do schodů, příležitostná inkontinence moči. Během počátečního klinického vyšetření byla pozorována paréza zadních končetin, mírná kyfóza lumbosakrální oblasti, která byla citlivá a bolestivá na palpaci, kolenní klouby byly ztuhlé a s krepitacemi. Neurologické vyšetření ukázalo narušenou propriocepci, mírně redukovaný zkřížený extenzorový reflex, snížený tonus ocasu, močový měchýř byl zvětšen a při tlaku docházelo k úniku moči. Jiné ortopedické nebo neurologické abnormality nebyly nenalezeny.

Po aplikaci MSC byl dodržován pouze klidový režim, nebyla praktikována fyzioterapie ani nebyla nasazena analgetika (pro tendenci ke gastritidám a nyní byla bolestivost pouze při vyšetřování).

První kontrola proběhla za 30 dní. Dle majitele pes chodil, ale obtížně, neběhal, měl problémy se vstáváním a uléháním, měl potíže při zaujímání pozice při močení. Lumbosakrální oblast byla méně bolestivá při palpaci než před léčbou, ztuhlost a krepitace v kolenním kloubu se nezměnily a propriocepce byla méně narušená než minule, močový měchýř byl normální velikosti a nedocházelo k únikům moči. Výrazné zlepšení bylo pozorováno při kontrole za 60 dní po aplikaci – majitel popisoval normální pohyb bez ztuhlých končetin, pes snadněji vstával i uléhal, potíže při močení vymizely. Zakřivení v lumbosakrální oblasti bylo pozorováno jen mírné, palpace nebyla bolestivá, propriocepce normální, kolenní kloub bez ztuhlosti a krepitace. Za 90 dní zvíře fungovalo normálně, chtělo běhat a hrát si, kolena byla pouze mírně ztuhlá s krepitací při flexi. Kontrola po roce a dále po 3 a 4,5 letech ukázala stejný stav zvířete jako při kontrole 90. den po aplikaci MSC. Na pozitivním efektu se mohla podílet schopnost MSC tlumit probíhající chronický zánět a související hypertrofii tkáně zodpovědnou za utlačování nervových kořenů.

MVDr. Markéta Slaná

27.10.2021

Zdroj:

Mrkovački J, Srzentić Dražilov S, Spasovski V, Fazlagić A, Pavlović S, Nikčević G. (2021): Case Report: Successful Therapy of Spontaneously Occurring Canine Degenerative Lumbosacral Stenosis Using Autologous Adipose Tissue-Derived Mesenchymal Stem Cells. Front Vet Sci., 8: 732073.