20.1.2020

Úvod

Mezenchymální kmenové buňky (MSC) se v posledních letech staly účinnou metodou léčby ortopedických a imunitních chorob u zvířat. V případě nemocí pohybového aparátu se aplikují přímo do postižených kloubů nebo šlach a u imunitních chorob do periferní žíly zvířete. Po aplikaci se usidlují v poškozeném místě, kde se nadále množí a vylučují mnoho faktorů. Proto jsou již od počátku jejich používání obavy z hlediska bezpečnosti. Velký důraz vědci při vývoji léčivých přípravků věnují právě této problematice. V rychle se množících buňkách v laboratoři i v organismu může docházet k mutacím, které mohou vést ke zvratu v buňku nádorovou. Taktéž aplikace velkého množství buněk může v místě podání rozvinout zánětlivou reakci a otok. V malých žílách hrozí riziko embolie. Tyto a další možné problémy je nutné vzít v úvahu při práci s živými buňkami.

Hodnocení bezpečnosti

Pro zhodnocení bezpečnosti se využívá několik metod. Důležité je mít jistotu, že se jedná opravdu o mezenchymální kmenové buňky a že v nich nedochází k mutacím či jiným změnám. Využívá se jejich povrchových značek, které se označí obarvenými protilátkami a změří na průtokovém cytometru. Tento přístroj obsahuje laser, který osvítí celý povrch buňky a spočítá, kolik buněk má na svém povrchu značky pro mezenchymální kmenové buňky. Dále je důležité sledovat růst buněk pod mikroskopem a jejich vlastnosti. Lze provést mnoho dalších vyšetření, jako je stanovení karyotypu atd.

V další fázi se využívá pokusných zvířat, u kterých se sleduje reakce na podávání buněk. Při následné aplikaci vybraným pacientům se ve follow-upech  sleduje nejen účinek, ale i nežádoucí reakce a to ideálně až do horizontu několika let, především sledování vzniku onkologických onemocnění.

Studie

Studie potvrzují, že léčba mezenchymálními buňkami je bezpečná, s minimem nežádoucích účinků a nevznikají negativní reakce ani u příjemců dárcovských buněk, jelikož imunitní systém na cizí kmenové buňky nijak nereaguje. Vznik nádorových onemocnění nebyl u mezenchymálních kmenových buněk prokázán, naopak vznikají studie, které využívají MSC v léčbě těchto onemocnění (např. navázáním léků na jejich povrch, schopností produkce tumor-nekrotizujícího faktoru atd.) Problematickými se jeví spíše kmenové buňky embryonální, které se v běžné praxi nepoužívají.

V nedávné studii autoři aplikovali dárcovské MSC 164 koním do šlach a kloubů, a sledovali reakci na příjem buněk. Předmětem sledování byl otok, zvýšená teplota a bolestivost končetiny. Buňky byly aplikovány do více šlach dle poškození, celkem bylo provedeno 230 aplikací. Jednalo se o různé typy poranění (nejvíce povrchového ohybače prstu, dále hlubokého ohybače, mezikostního svalu či přídatných vazů, případně kloubní vazy) diagnostikované klinicky a sonograficky. Ze všech 230 aplikací se nežádoucí reakce objevily pouze u 10 případů. Jednalo se většinou o otok, bolestivost a kulhání, které časem odeznělo. Závěr studie byl tedy takový, že MSC jsou bezpečné při lokálním podání.

Závěr

Bezpečnost každého léčivého přípravku je důležitým bodem v jeho vývoji. Studie i zkušenosti dokazují, že lokální aplikace kmenových buněk nepřináší vážné nežádoucí účinky.

Zdroj: URSINI, T. L., L. L. AMELSE, H. A. ELKHENANY, A. ODOI, J. L. CARTER‐ARNOLD, H. S. ADAIR a M. S. DHAR. Retrospective analysis of local injection site adverse reactions associated with 230 allogenic administrations of bone marrow‐derived mesenchymal stem cells in 164 horses. Equine Veterinary Journal. 2018, 51(2), 198-205