Postižení páteře u psů je závažný problém, který vysoce zasahuje do kvality života psa. Tato onemocnění jsou velmi bolestivá, omezující a mohou skončit ochrnutím. Jedním z takových případů je například výhřez meziobratlové ploténky. Naštěstí se už více vědeckých studií zaměřilo na tato onemocnění a objevily se první výsledky léčby pomocí kmenových buněk.

Co je IVDD?

Intervertebral disc disease, onemocnění meziobratlových plotének, je těžké onemocnění páteře, vznikající často u středně starých psů predisponovaných plemen. Meziobratlová ploténka je složena z rosolovitého jádra a chrupavčitého okraje, v přirozeném stavu je tedy měkká a slouží v podstatě jako tlumič mezi dvěma obratli. Jsou známé dva typy tohoto onemocnění. Prvním je Hansen I, kterým jsou postižena nejčastěji chondrodystrofická plemena jako jsou jezevčíci, baseti, velškorgi, shi-tzu apod. Při tomto typu dochází k ztvrdnutí ploténky následkem fibrotizace až kalcifikace. Při typu Hansen II dochází k fibrotizaci pomaleji a neobjevuje se mineralizace. Tímto typem mohou být postižena i nechondrodystrofická plemena psů (kokršpaněl, knírač), spíše v pozdějším věku. Tyto změny ploténky ovlivňují pohyb sousedních obratlů a taková ploténka je náchylná k prasknutí. Pokud k tomu dojde, jádro ploténky vyhřezne do páteřního kanálu, čímž dochází ke kompresi míchy a okolních nervů.

Příznaky IVDD

Při pozvolnějším výhřezu se objevují chronické příznaky jako je bolestivost, neochota k pohybu, slabost, kulhání, neobvyklý způsob chůze (nahrbení), křeče či inkontinence. Tyto příznaky se mohou časem stupňovat. Při akutním stavu (například pes odněkud seskočí a ploténka praskne a vyhřezne) se objevuje náhlá velká bolestivost, paréza až paralýza. Onemocnění lze dle intenzity a doby trvání příznaků rozdělit do více stupňů, na čemž záleží vhodná medikace.

Diagnostika a běžná terapie IVDD

K potvrzení diagnózy slouží klinické a neurologické onemocnění, kontrastní RTG (myelografie), počítačová tomografie, případně magnetická resonance.

Tradiční léčbou mírného onemocnění jsou léky tlumící bolest či zánět (nesteroidní antiflogistika, kortikosteroidy) a především přísný klidový režim. Při závažných situacích nebo výrazných neurologických příznacích je nutno stav řešit co nejrychleji chirurgicky dekompresí, úspěšnost závisí na stupni onemocnění.

Mezenchymální kmenové buňky (MSC) v léčbě IVDD.

Na internetové stránce Lessons from a paralyzed dog vyšel rozhovor s doktorem Garnerem, který se dlouhodobě věnuje léčbě IVDD mezenchymálními kmenovými buňkami. Používá autologní MSC z tukové tkáně a vyzdvihuje jejich schopnost reparace poškozené tkáně, tvorbu nové chrupavčité hmoty a ovlivnění reparace poškozených nervů. Ovšem vzhledem k tomu, že buněčná terapie vyžaduje delší působení, nejsou kmenové buňky vhodné pro akutní stavy s těžkými neurologickými příznaky. Mohou však být použity jako doplňková terapie po chirurgickém zákroku, jak ukazuje korejská studie z roku 2016. Výsledky ukázaly lepší a především rychlejší regeneraci plotének po chirurgickém ošetření kombinovaném s buněčnou terapií.

Shrnutí

Onemocnění páteře jsou závažným problémem a nové možnosti efektivní léčby jsou více než potřebné. Kromě IVDD již bylo pomocí mezenchymálních kmenových buněk experimentálně léčeno například i poranění páteře. To dává naději mnoha psům, kterým může tato terapie pomoci ke zkvalitnění jejich života i s takto závažným onemocněním.