Nové perspektivy léčby renálního Fanconiho syndromu u psa

Renální Fanconiho syndrom (RFS) je onemocnění ledvin, konkrétně proximálních ledvinových tubulů v nefronech, vedoucí k nesprávné reabsorpci elektrolytů a živin, které se vylučují močí. U psů postižených RFS dochází touto cestou k nadměrné ztrátě glukózy, sodíku, draslíku, fosforu, kyseliny močové, bikarbonátu, albuminu a aminokyselin. Toto onemocnění se rozvíjí postupně u dospělých jedinců obou pohlaví.

Dle nejnovějších studií stojí za získanou formou RFS u psů konzumace sušeného kuřecího masa, různých léků (gentamicin, tetracyklin), kontaminace organismu těžkými kovy, spouštěčem mohou být také infekce (leptospiróza). Setkáváme se i s dědičnou formou RFS, a to zejména u plemen basenji, zlatý retrívr, jorkšírský teriér, kokršpaněl. Toto onemocnění může být i dočasné, z důvodu časných reverzibilních příčin, ale u většiny postižených psů se jedná o onemocnění chronické a trvalé.

Klinické příznaky závisí na rozsahu poškození renálních tubulů a zahrnují polydipsii (PD; nadměrné pití) a polyurii (PU; nadměrné močení) a další nespecifické příznaky související se selháváním ledvin. Dle závažnosti rozlišujeme lehké, střední a závažné formy onemocnění. Nejtěžší forma RFS se projevuje silnou PU/PD, dehydratací, úbytkem tělesné hmotnosti, glykosurií a azotemií.

Správné stanovení diagnózy je obtížné s ohledem na vývoj nemoci a různorodé projevy. Vychází z dokumentace zvýšeného vylučování glukózy, sodíku, draslíku, fosforu a bikarbonátu močí, za přítomnosti jejich normálních koncentrací v plazmě.

Dosud nebyla nalezena účinná terapie, která by progresi zvrátila nebo RFS potenciálně vyléčila. Navíc léčba závisí na stupni poruchy resorpce. Nezbytná je personalizovaná symptomatická terapie zahrnující suplementaci draslíku, ledvinovou dietu a podporu znovunastolení acidobazické rovnováhy organismu. Nežádoucí účinky vyšších dávek bikarbonátu však mohou zapříčinit neurologické poruchy jako je ataxie nebo demence. Bohužel, ani s léčbou „šitou na míru“ není dlouhodobá prognóza pro nemocné zvíře příznivá.

Novou naději na prodloužení života zvířecích pacientů s RFS by mohla představovat léčba kmenovými buňkami. Mechanismus léčebného účinku kmenových buněk při tubulárním a glomerulárním poškození ledvin nebyl dosud plně objasněn. Předchozí studie prokázaly, že renoprotektivní aktivita kmenových buněk spočívá v sekreci cytokinů a dalších molekul, které tlumí záněty a fibrózu a podporují endogenní regenerativní procesy, včetně angiogeneze.

Kazuistika z roku 2022 popsala klinické použití mezenchymálních kmenových buněk z tukové tkáně (cAT-MSC) získaných od zdravých dárců u ledvinové tubulární acidózy a proteinurie psího pacienta s RFS. Počáteční léčba spočívala ve vysokodávkové suplementaci bikarbonátem sodným za účelem kontroly metabolické acidózy a imbalance elektrolytů. Ke snížení proteinurie byly perorálně podávány také enalapril, spironolakton a telmisartan. Během terapie cAT-MSC (2 × 106 buněk/1 kg hmotnosti psa podávaných intravenózně v intervalu 2–6 týdnů po dobu 9 měsíců, celkem 10 dávek) se stav zvířete postupně zlepšoval. Snižovala se proteinurie, ledvinová tubulární acidóza, nerovnováha elektrolytů, hypoglykémie a hypofosfatémie. Během prvních šesti měsíců terapie cAT-MSC se snižovaly dávky bikarbonátu a léků na proteinurii, poté byla tato léčiva zcela vysazena a pacient byl bez acidózy a proteinurie. Zdravotní stav zvířete byl stabilizován i rok po zahájení léčby cAT-MSC, dále kontroly neprobíhaly.

Jedná se o první případ aplikace cAT-MSC při léčbě RFS u psa vedoucí ke klinické remisi. Transplantace cAT-MSC má tedy potenciál stát se v budoucnu novou léčebnou metodou RFS a s ním spojené ledvinové tubulární acidózy a proteinurie. Další klinické studie jsou však nezbytné.

Autor: MVDr. Mária Vinczeová


Zdroje

Související články