Atopická dermatitida u psů a možnosti léčby pomocí kmenových buněk a jejich exosomů

Atopická dermatitida je zánětlivé onemocnění kůže charakterizované chronickým svěděním a typickou lokalizací kožních lézí, nejčastěji v oblasti tlapek, hlavy, ušních boltců, slabin a břicha. Objevuje se většinou ve věku 6 měsíců až 3 let a jsou k němu náchylní obzvláště bostonští teriéři, retrívři, dalmatini nebo boxeři. Ve většině případů je spojeno s reakcí IgE protilátek na environmentální alergeny, na které jsou geneticky predisponovaní psi citliví. Prevalence onemocnění v psí populaci je 15 %.

Primární léze jsou nespecifické a projevují se začervenáním kožního povrchu, což může vést ke vzniku sekundárních lézí. Škrábáním těchto míst dochází k sekundárním infekcím a následně k vypadávání srsti, erytému, šupinatění, hemoragickým krustám, exkoriacím, lichenifikaci a hyperpigmentaci. K syndromu atopické dermatitidy se často přidružují chronické a rekurentní otitidy.

Vzhledem ke geneticky podmíněné povaze atopické dermatitidy je diagnostika obtížná a vychází z klinických příznaků, anamnézy a vyloučení jiných diferenciálních diagnóz svědění. Jedná se o onemocnění, které je v současnosti nevyléčitelné a terapie se zaměřuje především na zlepšení klinických příznaků a kvality života pacienta. Vzhledem k náročnosti managementu a nepřítomnosti jednotného léčebného protokolu je zapotřebí nepřestávat zkoumat veškeré potenciální terapeutické možnosti.

Kmenové buňky jsou již dlouhá léta v centru pozornosti jako možný prostředek léčby imunitně podmíněných chorob. Ze současných klinických studií vyplývá, že v jejich terapeutických účincích hrají roli bioaktivní molekuly, které vylučují. Váčky s obsahem těchto molekul, tzv. extracelulární vezikuly (EVs), obsahují proteiny, nukleové kyseliny, lipidy a různé metabolity, které transportují krevním řečištěm do místa poškození, kde ovlivňují okolní buňky. Zároveň slouží jako mediátory mezibuněčné komunikace. Bylo zjištěno, že EVs mají srovnatelné účinky jako kmenové buňky, včetně regenerativního a protizánětlivého působení. Jsou však menší a méně imunogenní, díky čemuž jsou pokládány za bezpečnější alternativu buněčné terapie. Výrazně podporují hojení kožních lézí, syntézu kolagenu a novotvorbu cév, což jsou unikátní schopnosti umožňující regeneraci tkání.

Nedávná studie zkoumala terapeutický potenciál exosomů (typ EVs) u psího modelu atopické dermatitidy. Skupině léčených psů byly týdně v průběhu jednoho měsíce injikovány tři dávky exosomů. Výsledky skórování kožních lézí a monitorování transepidermální ztráty vody ukázaly výrazné zlepšení ve srovnání s kontrolní skupinou. Sérologickou analýzou bylo potvrzeno zvýšení hodnot protizánětlivých cytokinů (interleukinu 10 a transformujícího růstového faktoru β) a snížení koncentrace prozánětlivých cytokinů (interferonu-γ, interleukinů 2, 4, 12, 13 a 31). Analýza kožního mikrobiomu odhalila zmírnění dysbiózy na povrchu kůže. Během studie nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky (alergická reakce, anafylaxe). Limitací studie, která prokázala pozitivní účinek exosomové terapie v léčbě atopické dermatitidy u psů, však byly krátká doba jejího trvání a omezený počet pacientů. Další studie by proto měly zahrnovat více pacientů a cílit na dlouhodobou bezpečnost a účinnost exosomové terapie.

Výzkum nových možností léčby tohoto těžko zvládnutelného onemocnění, včetně alternativních postupů, je pro vědce velkou výzvou. Aplikace jak kmenových buněk, tak EVs, se jeví jako jedno z potenciálních řešení díky tomu, že potlačuje nadměrnou reakci imunitního systému a přispívá k lepší kontrole onemocnění.

Autor: MVDr. Mária Vinczeová


Zdroj:

Kim, S.-W., Lim, K.-M., Cho, S.-G., Ryu, B., Kim, C.-Y., Park, S. Y., Jang, K., Jung, J. H., Park, C., Choi, C., & Kim, J.-H. (2024). Efficacy of Allogeneic and Xenogeneic Exosomes for the Treatment of Canine Atopic Dermatitis: A Pilot Study. In Animals (Vol. 14, Issue 2, p. 282). MDPI AG. https://doi.org/10.3390/ani14020282

Související články