Keratoconjuctivitis sicca (KCS) neboli syndrom suchého oka je oční onemocnění, jež je charakterizováno sníženou tvorbou slz nebo jejich abnormální kvalitou (změny se týkají nejvíce jejich vodnaté části). Slzy jsou produkovány u psů především slznými žlázami a žlázami třetího víčka. Slzy poskytují lubrikaci a nutrici rohovce a také odstraňují nečistoty, debris a infekční agens z povrchu oka. Produkce slz je měřena tzv. Schirmerovým testem (STT) a normální hodnota této produkce u psů je > 15 mm/min.
Podkladem onemocnění je nejčastěji imunitně zprostředkovaná destrukce slzné žlázy. Ke ztrátě produkce slz může dojít méně často také kvůli vrozeným defektům slzné žlázy, infekcím (např. psinka), endokrinologickým onemocněním (např. hypothyreóza), při narušení inervace očí (tzv. neurogenní KCS) nebo působením radiace či některých léčiv (např. sulfonamidů). Onemocnění provází výrazný okulární diskomfort, bolestivost, časté mrkání nebo neochota oči otevřít (blefarospazmus), hnisavý výtok a zánět spojivky. Můžou vzniknout až pigmentace, jizvy a ulcerace na rohovce. V těžkých případech může dojít ke ztrátě zraku.
KCS může postihnout jakékoliv psí plemeno, nejčastěji se vyskytuje u Kavalír King Charles španělů, kokršpanělů, anglických buldoků, lhasa apso, pudlů, shih-tzu, bostonských a west highland white teriérů.
Klasická terapie KCS zahrnuje použití imunosupresiv (cyklosporin A, takrolimus nebo pimekrolimus). Při přerušení terapie ale nastává rychlý návrat do původního stavu. Existují i zvířata nereagující na konvenční terapii nebo trpící jejími nežádoucími účinky. Proto se hledají více specifické a bezpečnější metody léčby.
Jednou z nich je použití mezenchymálních kmenových buněk (MSC), což jsou multipotentní buňky s kapacitou diferenciace do několika buněčných typů a sekretující různorodé bioaktivní molekuly (účinek trofický, protizánětlivý, imunomodulační aj.). MSC mohou iniciovat hojení povrchu rohovky. V rohovce (oproti jiným tkáním) brání novotvorbě cév. MSC mají schopnost migrovat do místa poškození, protože jsou schopny reagovat na působky uvolněné z poškozené tkáně. Dále mohou podpořit i endogenní kmenové buňky nebo poškozené buňky nahradit (jak bylo popsáno u některých očních onemocnění). Díky nízké imunogenicitě je možné použití i alogenních buněk (tj. buněk získaných od dárce, které jsou určeny pro jiného příjemce).
Existují studie, jež zkoumaly lokální použití MSC u tohoto onemocnění s pozitivními výsledky. Ve studii Hermida-Prieto et al. (2021) byla zvolena intravenózní aplikace z důvodu jejího snadného provedení. Byly použity alogenní MSC izolované z tukové tkáně. Do studie bylo zapojeno 28 psů se spontánní KCS. Polovině psů byly podány MSC (studii dokončilo 11 psů ze 14) a kontrolní skupina byla léčena cyklosporinem. Vyhodnocení bylo provedeno na základě měření produkce slz pomocí STT a dle klinického projevu (blefarospasmus, vaskularizace, epitelizace, subepiteliální edém, abraze, ulcerace, pigmentová keratitis). Dle závažnosti bylo změnám přiřazeno bodové ohodnocení (0–10).
U skupiny léčené MSC s hodnotou STT v rozmezí 11–14 mm/min bylo zaznamenáno signifikantní zvýšení tvorby slz 15., 45. a 180. den od aplikace. Půl roku po aplikaci MSC stačilo pro kontrolu onemocnění těmto zvířatům podávat pouze umělé slzy. U skupiny s velmi sníženou produkcí slz (< 11 ml/min) bylo 45. den nutno začít s terapií cyklosporinem. U kontrolní skupiny nenastalo žádné zvýšení tvorby slz. Aplikaci MSC nedoprovázely žádné nežádoucí účinky. Vypadá to, že aplikace MSC je účinná hlavně v počátečních stadiích onemocnění, kdy strukturální poškození není tak závažné. Zajímavé je, že u dvou psů trpících zároveň též atopickou dermatitidou došlo po podání MSC ke zmírnění příznaků i této nemoci.
MVDr. Markéta Slaná
Zdroj:
Hermida-Prieto M et al. (2021): Systemic treatment of immune-mediated keratoconjunctivitis sicca with allogeneic stem cells improves the Schirmer tear test score in a canine spontaneous model of disease. J Clin Med., 10, 5981. doi: 10.3390/jcm10245981
