Systémový lupus erythematosus u psů a léčba kmenovými buňkami

Autoři z veterinární fakulty Kangwon National University v Jižní Korei vydali případovou studii psího pacienta s diagnózou systémový lupus erythematosus, léčeného pomocí mezenchymálních kmenových buněk.

Úvod

Systémový lupus erythematosus (SLE) je autoimunitní onemocnění, což znamená, že tělo vytváří protilátky proti svým vlastním buňkám. Příčina není dodnes zcela známa, onemocnění se vyskytuje spontánně. Postižena je především kůže, dále klouby, ledviny, srdce či plíce. Je-li postižena pouze kůže, onemocnění se označuje jako kutánní lupus erythematosus (CLE). V krvi dochází ke snížení počtu červených krvinek (hemolytická anémie) a počtu krevních destiček, a zároveň zvýšení počtu bílých krvinek a autoimunitních protilátek (ANA). Klinické příznaky jsou závislé na tom, jaké orgány jsou nejvíce postiženy. Nejčastějším projevem jsou kožní problémy – červené skvrny, které mohou hnisat a odlupovat se. Kůže a srst jsou mastné a suché, prstní polštářky a nosní houba mají popraskaný povrch. Dalšími častými obecnými příznaky jsou horečka a záněty kloubů, projevující se kulháním a otokem.

Případ

Studie se zabývá případem 6leté fenky maltézáčka. Hlavními příznaky bylo 3 měsíce trvající svědění kůže a kulhání na přední končetiny. Při klinickém vyšetření byly objeveny červené skvrny po celém těle. Testy na boreliózu byly negativní. Na rentgenovém snímku byl viditelný otok karpálních kloubů, se zúženým prostorem kloubu a erozemi v subchondrální kosti. Podobné změny byly i na stehenní kosti a čéšce. Bakteriologické vyšetření synoviální (kloubní) tekutiny bylo negativní. Test ANA protilátek v krvi byl pozitivní a v ledvinách byla přítomna glomerulonefritida (zánět). Byla stanovena diagnóza SLE.

Léčba

Fenka byla léčena kortikosteroidy (Prednisolon) pro potlačení imunitního systému a podpůrnou léčbou (podpora ledvin, jater a trávení). Nedocházelo k žádnému zlepšení a navíc se objevily nežádoucí účinky kortikosteroidů (zvracení, bolest břicha, zhoršená funkce jater – zvýšené jaterní enzymy). Fenka byla hospitalizována a po dohodě s majitelem bylo přistoupeno ke změně léčby.

Léčba mezenchymálními kmenovými buňkami (MSC)

Dárcem kmenových buněk byla zdravá fenka bígla, tuk byl odebrán v celkové anestezii z břišní krajiny a zpracován standardním postupem v laboratoři. Po kultivaci byly pacientce aplikovány dvě dávky (v odstupu dvou týdnů) 5×106 mezenchymálních kmenových buněk do periferní žíly. Veškerá jiná imunosupresivní terapie byla vysazena.

Výsledky

Během dvou měsíců došlo velmi rychle ke snížení hodnot jaterních enzymů v krvi (viz obr.) a zlepšení kondice, vitality i apetitu pacientky. Po 5 měsících od druhé dávky majitelé uváděli bolestivost kloubů – na základě toho byly fence aplikovány další dvě dávky mezenchymálních kmenových buněk přímo do postižených kloubů (opět 5×106 buněk). Tři týdny po poslední aplikaci se výrazně zlepšila chůze, avšak na RTG snímku nebyl viditelný významný rozdíl. Při aplikacích kmenových buněk nebyl zaznamenán žádný nežádoucí účinek.

Diskuze

Z výše uvedených informací lze vyvodit, že léčba pacientů se onemocněním SLE pomocí mezenchymálních kmenových buněk je možná a do určité míry efektivní. Limitací této studie je fakt, že se jedná pouze o jednoho pacienta. V návaznosti na literaturu, která byla prozatím ohledně léčby psů a autoimunitních či ortopedických onemocnění pomocí MSC vydána, můžeme také diskutovat velikost dávky a způsob aplikace. Do periferní žíly zvířete může být aplikováno až 20 milionů buněk ve třech dávkách v rozestupu dvou týdnů až jednoho měsíce. Zároveň již na začátku léčby by mohlo být doporučeno aplikovat MSC přímo do postižených kloubů (dávka 5 milionů buněk je u malého plemene dostačující). MSC v kloubu působí déle a je třeba aspoň 3 měsíční rekonvalescence a klidový režim, pak teprve je na místě RTG vyšetření. Pro úplné zhodnocení účinnosti MSC v léčbě SLE je také nutno vytvořit studii s více pacienty. Každopádně se tato léčba jeví velmi nadějně.


Zdroj

KO, M., KIM, TH., KIM, Y., et al. Improvement of systemic lupus erythematosus in dogs with canine adipose-derived stem cells. Veterinarni Medicina. 2019; 64(10): 462-466

Související články