Zuby a dásně vašeho psa možná nevnímáte jako něco, co souvisí s regenerativní medicínou. Parodontitida ale může postupně poškodit nejen dásně, ale i tkáně, které drží zub na svém místě. Bakterie z neléčeného zánětu navíc mohou pronikat do krevního oběhu a zatěžovat celý organismus.
Právě otázka, jak podpořit obnovu těchto poškozených tkání, je jedním z témat současného výzkumu kmenových buněk. Nová studie se zaměřila na to, zda mohou vlastní kmenové buňky získané z tukové tkáně podpořit regeneraci parodontálních tkání u psů.
Vědci sledovali 16 starších bíglů se spontánně vzniklou parodontitidou. Po základním ošetření parodontu aplikovali do vybraných poškozených míst buď hydrogel s vlastními kmenovými buňkami získanými z tukové tkáně, nebo stejný hydrogel bez buněk.
Kmenové buňky pomohly zlepšit stav poškozených tkání
Výsledky po 120 dnech ukázaly, že místa s aplikovanými kmenovými buňkami vykazovala oproti kontrolním místům menší hloubku parodontálních kapes, lepší uchycení tkání kolem zubu a méně známek zánětu a krvácení při vyšetření.
Studie nepozorovala pouze změny při klinickém vyšetření
Mezenchymální kmenové buňky nejsou zajímavé pouze svou schopností podílet se na procesech spojených s regenerací tkání, ale také pro své imunomodulační působení na okolní buňky a prostředí. Výzkum tedy u části zvířat zaznamenal zajímavé změny i v mikrobiotě podél dásní.
To je zajímavé zejména proto, že parodontitida není pouze důsledkem mechanického poškození tkání. Podílí se na ní také narušení rovnováhy mezi mikrobiotou a imunitní reakcí organismu.
Studie však neprokazuje, že právě změna mikrobioty byla příčinou klinického zlepšení. Ukazuje pouze, že se společně s dalšími sledovanými parametry měnilo také mikrobiální prostředí parodontálních lézí.
Reakce na léčbu nebyla u všech psů stejná
Výsledky jsou slibné, ale rozhodně neznamenají, že kmenové buňky budou mít stejný účinek u každého psa. Autoři výzkumu pozorovali rozdíly v rozsahu regenerace a upozorňují na několik možných faktorů, které mohou výsledek ovlivňovat. Například věk psa, charakter a anatomiekonkrétního parodontálního defektu, množství zubního plaku a úroveň zubní hygieny nebo vlastnosti kmenových buněk daného jedince.
Co studie skutečně ukazuje?
Výsledky přinášejí poměrně přesvědčivé preklinické důkazy, že autologní kmenové buňky získané z tukové tkáně mohou v kombinaci s vhodným hydrogelem podpořit příznivější změny v poškozeném parodontu starších psů se spontánní parodontitidou. Na druhou stranu je potřeba říci, že neprokazuje, že tento přístup bude stejně účinný u všech psů, ani že dokáže parodontitidu definitivně odstranit.
Další výzkum bude důležitý především pro lepší pochopení toho, u kterých typů poškození mohou kmenové buňky přinášet největší přínos, jak dlouho jejich efekt přetrvává a které faktory rozhodují o individuální odpovědi organismu.
Zdroj:
Monsarrat P. et al. Periodontitis therapy using autologous adipose-derived stromal cells: a double-blind randomized controlled clinical trial in an aged canine model. Cytotherapy, 2026.
